Slovo logopeda

                  “Tak už je září, měsíc chlupů.” Těmito slovy začíná milá knížka Já, Baryk od Františka Nepila, která se mi nedávno opět dostala do rukou. Vyvolala ve mně spoustu myšlenek a emocí, jež se mi vybaví s blížícím se podzimem a jeho prvním měsícem - září.

            Zase ranní stresy, cesty do práce, škola, školka, jesle a spousta mimoškolních aktivit, nákupy, úkoly ... Stresy, spěch, shon. Ale, musí to tak být? Rodiče a jejich děti jsou po prázdninách odpočatí, plní energie, která se dá smysluplně využít. Pokud chceme tento školní rok začít v klidu a pohodě, zkusme se pozastavit a uvědomit si několik základních pravidel.

            Ranní režim se dá upravit tak, aby se zapojila celá rodina. Probuzení s přáním dobrého rána, pohlazením a chvilkou na procitnutí je nezbytné. Vstávání je pro většinu dětí a rodičů velkým stresem, ne každý umí vyskočit a jít do zimy v dobré náladě. Naše pochování a pohlazení může vše zmírnit. Ranní kolečko na toaletě a v koupelně se dá užitečně prostřídat s přípravou snídaně a prostřením stolu. Rozdat lžíčky dokáže i tříleté dítě. Pokud nestíháme odchody do práce, školy, školky, budíme dítě o hodinu dříve a večer se jde dříve spát. Vstát a mít dostatek času na odchod z domova, popovídat si a zasmát se, to je výchova. Nechat dítě přispat a pak hartusit, to je podle mé vlastní zkušenosti neurotizace. Věci musí být připravené již večer v tašce či batůžku. Dítě si je připravuje samo, rodič pomáhá či jenom kontroluje. Oblečení, na kterém se dohodneme, je na hromádce u postele. Po snídani odnesou děti nádobí od stolu a jde se do pracovního procesu s přáním pěkného dne.

            Cestu do školy zvládnou školáci většinou sami, předškolní děti a jesličkáři potřebují trochu naší pomoci. U nás doma si cestou povídáme pohádky, občas si hrajeme hry typu přijela tetička z Ameriky, závodíme, nebo si povídáme se psy na naší obvyklé trase. Aby den ve školce a jeslích nebyl dlouhý, je dobré mít s sebou ”svoji jistotu” (maňáska, plyšáka), která dítěti pomáhá překlenout pocit odcizení a samoty. Zejména při prvním nástupu do mateřské školy či jeslí doporučuji vyprat plyšáka v běžně doma užívané aviváži, nebo ho navonět parfémem, který používá maminka. Čich je jedním z prvních smyslů, kterým člověk poznává svět. Když dítě nemá pocit bezpečí, stačí si přitulit plyšáka k sobě a hned je lépe. Sociální a citová samostatnost se vyvíjí spolu s vyzráváním nervové soustavy, dejme proto dětem dostatek času na osamostatnění.

            Cesta ze školky nebo jeslí domů je povídání, žasnutí, chválení, nebo vysvětlování. V žádném případě dotazy typu: co bylo k obědu, nebo jaká byla svačina, tak co bylo ve školce? Ta formálnost většinou děti odradí nebo znejistí, vlastně ani neví, proč se na to ptáte. Dítě má mnoho zážitků a naše otázky musí mít citový náboj. Například: “Už se nemůžu dočkat, až mi povíš...” Projevení touhy dozvědět se vše o prožitém dnu dítěte i táty a mámy je stěžejním pro vzájemnou komunikaci v rodině. Odměnou je potom pro vás, když se dítě zeptá: “A co se ti dnes přihodilo v práci, mami?” Učíme se mluvit o sobě a těšit se na povídání. Dotazy na zlobení jsou zbytečné. Sešli sme se a máme mít radost, že jsme zase spolu. Držíme se za ruce, vyprávíme a uděláme plán, co dál. Každý má nějakou povinnost - táta musí s autem do opravny, máma jde nakoupit a připravit večeři, děti si pohrají a dojdou králikovi na trávu. Představa  o tom, jaké bude odpoledne a večer, je důležitá. Je v ní nenápadně zakomponovaná malá denní povinnost o společném rodinném spolunažívání. V rodině má mít každý své místo, svou roli a ůkol, a každý je nějak důležitý, aby celá rodina fungovala. Uklidit si boty, pověsit si bundu, uklidit pokojíček, to je také povinnost. Všichni si musíme uklidit své věci, pokud to nedělají rodiče, nemohou to vyžadovat ani po svých dětech, protože děti se učí nápodobou. Každý den je dobré udělat něco, pro celou rodinu, aby to bylo doma hezké.

             Mezi povinnosti však také patří velmi módní mimoškolní aktivity, tzn. hudební, jazykové, taneční, sportovní, výtvarné kroužky. Je dobré před upsáním se na kroužek zjistit, co je náplní kroužku a jaké jsou časové možnosti vaše i dítěte. Významná je i finanční otázka. Pokud se zúčastníte ukázkové hodiny a dítě je rozhodnuté, že bude kroužek navštěvovat, je nutné mu vysvětlit, že bude muset celý kurz dochodit. Pokud polevíte, a sami víte, že hranice je tenká, vydáváte se na nebezpečnou cestu měnění kroužků. Učíte tím dítě nedůslednosti a nerozvíjíte u něj smysl pro povinnost. Je pravda, že děti se hledají, ale i hledání má mít svá pravidla. Volte vhodný počet kroužků. Z vlastní praxe vím, že přetížené dítě nemůže být šťastné.

            Den pomalu končí, rodina se schází, čekají nás večerní rituály. Uklidit pokoj jde s pomocí mámy a táty lépe. Pokud rodiče zůstávají v plné práci, dítě není motivované končit příjemné chvíle hry. Výhrůžky typu “neuvidíš Večerníček” nebere vážně a nezabírají. Večerníček není jen pro dítě. Vidět něco společně, mluvit o tom, zhodnotit to, umocňuje zážitek, ukládá se do paměti a ventilují se emoce. K večernímu rituálu patří i pohádka od mámy a táty. Nejlepší variantou je, pokud se rodiče střídají. Takový vymyšlený příběh od táty nebo mámy se nedá nahradit ani kazetou, ani CD. Každý vypráví nebo čte jinak. Známá melodie hlasu rodičů zklidní dítě. Pozor! Televize v dětském pokoji nemá co dělat, a to ani v pubertálním věku.

            Pokud vám pomůže nabízený scénář alespoň z poloviny, budu ráda. Přeji vám klidné září, plné sluníčka a dobré pohody.

Mgr. Petra Tabačíková

klinický logoped